Cítíte se v ČR bezpečně?

Tak nejak podobně zněla otázka na jednu esej co jsem měl tento týden vypracovat. Zkusili jste si ji někdy položit. Zkuste to a jen doufám, že nebudu sám komu dojde, že není jednoduché na ni odpovědet. Mě osobně to docelá rozhodilo. Už jen zjištění, že existuje (podle chytrých knížek a neméně chytrých hlav) několik úrovní bezpečnosti. Vnitřní a vnejší. Mezinárodní, národní, individuální a ted k nim dokonce přibila i nejaká ta enviromentální a aby toho nebylo málo, všichni se shodují na tom , že Bezepčnost(bezpečí) je jevem komplexním a tudíž obsahujícím všechno předešlé dohromady.
V tu chvíli přišla spolubydlící a řekla, že se bezpečně necítí. Abych to upřesnil, necítí se bezpečně konkrétně. A to večer na ulici, v tramvaji, v parku a kupodivu ani doma. Občas mám nutkání ji obvinovat z přehánění, že vidí strášáka v každé osobě, na kterou narazí a která si jí trchu delé prohlédne. Ale co já můžu vědet, jsem muž, nevím jaké to je když by mě někdo až neurvale pozoroval, vedl lascivní agresivní řeči nebo si dovolil i něco víc.
Přiznám se, že mě v tu chvíli nějak bezpečnost ČR přestala zajímat...

Nejsem básníkem...

Býti tak básníkem co verše o lásce skládá
Ó já bych psal o rtech, o nežných polibcích,
o vroucích pohledech, o lásce k tobě
Proč jen nejsem tím básníkem...

Býti tak malířem co ženu svou jak bohyni na plátno vkládá
Ó já bych maloval červené líce, ta dmoucí ňadra,
ty oči s jiskrou, tu lásku k tobě
Proč jen nejsem tím malířem...

Býti tak milencem co Láskou svou žije
Ó já bych miloval, pro tebe dýchal
život svůj zahodil pro lásku k tobě
Proč nejsem Tvým.