Cítíte se v ČR bezpečně?

Tak nejak podobně zněla otázka na jednu esej co jsem měl tento týden vypracovat. Zkusili jste si ji někdy položit. Zkuste to a jen doufám, že nebudu sám komu dojde, že není jednoduché na ni odpovědet. Mě osobně to docelá rozhodilo. Už jen zjištění, že existuje (podle chytrých knížek a neméně chytrých hlav) několik úrovní bezpečnosti. Vnitřní a vnejší. Mezinárodní, národní, individuální a ted k nim dokonce přibila i nejaká ta enviromentální a aby toho nebylo málo, všichni se shodují na tom , že Bezepčnost(bezpečí) je jevem komplexním a tudíž obsahujícím všechno předešlé dohromady.
V tu chvíli přišla spolubydlící a řekla, že se bezpečně necítí. Abych to upřesnil, necítí se bezpečně konkrétně. A to večer na ulici, v tramvaji, v parku a kupodivu ani doma. Občas mám nutkání ji obvinovat z přehánění, že vidí strášáka v každé osobě, na kterou narazí a která si jí trchu delé prohlédne. Ale co já můžu vědet, jsem muž, nevím jaké to je když by mě někdo až neurvale pozoroval, vedl lascivní agresivní řeči nebo si dovolil i něco víc.
Přiznám se, že mě v tu chvíli nějak bezpečnost ČR přestala zajímat...

Těžký život v páru

Trochu se divím, že jsem se rozhodl psát o takové věci jako je "pár". No dneska jsem měl po ránu diskuzy s L. na ICQ. a to mě donutilo se trošičku zamyslet nad životem samotáře.

Šlo asi o tohle, L. je již přes rok se svým přítelem, který je ale dost fixovaný na své kamarády, až tak že mám nutkání jeho stav popsat jako pavlovův reflex, kamoši písknou a milý přítel by se okamžitě rád rozběhl za nimi. Tak jako včera, L. si napalánovala pěkný večer při sledování nejakého filmu se svým drahým. Na valentýna:(. Vše by jistě vyšlo nebýt toho, že kolem 7 zavola milému drahému příteli jeho kamarád, že slaví narozeniny a at nehledí na překážky a okamžitě bez odmluv naklusá slavit. Bum a tady je kámen úrazu. Co udělá náš milý drahý přítel, musim uznat že tuto prekerní situaci vyřešil v ten moment skvěle. Stravil ještě nejaký čas u L., aby se o půlnoci sebral a šel za kamarady.
Samozřejmě tím jaksi nepotěšil ani L., která očekávala celou jeho "společnost", ani svého kamaráda. A dle mého osobního názoru v celé teto kauze hraje navíc i fakt, že daný "nejlepší" kamarád jaksi nemusí L. a ona jeho. Otázka zní co s tím?

Když jsem si přestal prvotní výbuchy zloby L. a měl jí něco poradit napadlo mě jen trochu upravené pořekadlo :"že si bereš nejen přítele(kyni) ale i jeho rodinu(matku, otce, sourozence, psa, kočku, rybičky, atd) a samozřejmě kamarády". Takže ti nakonec zbývá bud to se s daným "bonusem v podobě blízkých" smířit a nebo jít od toho.

Tyhle a jiné, mnohdy horší situace mezi "páry" mě občas vyplaší na tolik, až si říkám jestli má tohle člověk za potřebí. Hmm, asi jo:))

Velentýn, co je to vlastně zač...

Rok se z rokem sešel a pohled na webové i jiné stránky mi oznamuje velkými rudými písmeny, že je dnes ten svátek zamilovaných. Dovolím si dodat 2 krátké připomínky - "už zase" a "co já s tím". Tenhle den mi vůbec nepřipomíná lásku a zamilovanost, spíš ve mě vzbuzuje pocit smutku z toho, že já nejsem zamilován až po uši ( či jiný orgán :) ) a ostatní ano. V techto dnech si říkám, jaké to vlastně je být zamilovaný a cítít, jak ti tvá milovaná vrscí všechnu lásku na oplátku. Ach jo, asi bych se měl jít léčit:)

Brouzdal jsem po netu a našel jsem si historii tohohle "svátku" všech zamilovaných. takže tady je:

Svátek sv. Valentýna je rozšířený po celém světě a v posledních letech se stále více slaví i u nás. A není divu. Vždyť kdo z nás by nechtěl oslavovat jednu z nejkrásnějších věcí v životě - lásku? Ale víte, proč zrovna 14. února? Proč ne třeba v květnu? Máj je lásky čas.

Sv. Valentýn není výmysl dnešní doby, je skutečnou historickou osobností. Kdo sv.Valentýn vlastně byl? Moc o něm nevíme, jen lze z dokumentů vyčíst, že zemřel v roce 269 a byl prohlášen svatým. Vykonával v Římě kněžský úřad v době panování císaře Claudia II. Gothica (268-270) a vypráví se o něm spousta legend.

Začneme legendou ze starého Říma, která vypodobňuje Valentýna jako velmi ctnostného, počestného a moudrého člověka. O jeho moudrosti se doslechl dokonce i císař a povolal si Valentýna k sobě. Nešetřil chválou a neskrýval obdiv k Valentýnovi, posteskl si také nad okolnostmi, proč se Valentýn nemůže stát přítelem císařovým. Protože Valentýn, ač tak moudrý a vzdělaný, věří těm pověrám (měl na mysli křesťanství). Jenže Valentýn namítl, že císař je tím, kdo věří pověrám.
Císař nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na sebevědomého Valentýna dohlížel. A aby byl Valentýn pod důslednou kontrolou, vzal si Astorius Valentýna do domu. Tam se setkal s velmi krásnou, ale nevidomou dcerou prefekta. Astorius požádal Valentýna, aby se modlil za dceřin zrak. Valentýn tak rád učinil, protože v sílu modliteb věřil a dívku si zamiloval.
Zázrak se opravdu stal a dívka opět spatřila světlo světa. O zázračném uzdravení si povídal celý Řím. Pohané odmítli věřit v ten zázrak a vtrhli do domu prefekta, Valentýna odvedli a za městem mu oddělili mečem hlavu od těla. Navzdory trpkému osudu se stal sv.Valentýn patronem věrných a čisté, oddané lásky.

Také křesťané přejali tento starobylý zvyk a spojili jej se svým světcem Valentýnem, mučedníkem za vlády císaře Claudia II. Duševně nemocný císař se prý rozhodl zrušit manželství, neboť ženatí muži podle něj nebyli dobrými válečníky. Kněz Valentýn však přes císařův zákaz tajně dál oddával milence, za což byl uvržen do vězení a popraven. Poslední vzkaz, který Valentýn poslal dceři vězeňského dozorce před svou smrtí zakončil slovy: "Od Tvého Valentýna". A tak od té doby si v den svátku Sv. Valentýna posílají a dávají zamilovaní lidé tyto "Valentýnky" s vyznáním lásky.

www.stripky.cz/svatky/valentyn/historie.html