Trochu se divím, že jsem se rozhodl psát o takové věci jako je "pár". No dneska jsem měl po ránu diskuzy s L. na ICQ. a to mě donutilo se trošičku zamyslet nad životem samotáře.
Šlo asi o tohle, L. je již přes rok se svým přítelem, který je ale dost fixovaný na své kamarády, až tak že mám nutkání jeho stav popsat jako pavlovův reflex, kamoši písknou a milý přítel by se okamžitě rád rozběhl za nimi. Tak jako včera, L. si napalánovala pěkný večer při sledování nejakého filmu se svým drahým. Na valentýna:(. Vše by jistě vyšlo nebýt toho, že kolem 7 zavola milému drahému příteli jeho kamarád, že slaví narozeniny a at nehledí na překážky a okamžitě bez odmluv naklusá slavit. Bum a tady je kámen úrazu. Co udělá náš milý drahý přítel, musim uznat že tuto prekerní situaci vyřešil v ten moment skvěle. Stravil ještě nejaký čas u L., aby se o půlnoci sebral a šel za kamarady.
Samozřejmě tím jaksi nepotěšil ani L., která očekávala celou jeho "společnost", ani svého kamaráda. A dle mého osobního názoru v celé teto kauze hraje navíc i fakt, že daný "nejlepší" kamarád jaksi nemusí L. a ona jeho. Otázka zní co s tím?
Když jsem si přestal prvotní výbuchy zloby L. a měl jí něco poradit napadlo mě jen trochu upravené pořekadlo :"že si bereš nejen přítele(kyni) ale i jeho rodinu(matku, otce, sourozence, psa, kočku, rybičky, atd) a samozřejmě kamarády". Takže ti nakonec zbývá bud to se s daným "bonusem v podobě blízkých" smířit a nebo jít od toho.
Tyhle a jiné, mnohdy horší situace mezi "páry" mě občas vyplaší na tolik, až si říkám jestli má tohle člověk za potřebí. Hmm, asi jo:))
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment