Pěknej Blábol aneb skrátké shrnutí podstatného?

Fhůůů trochu jsem se zděsil, když jsem se na několik málo vteřin stavil tady na své stránce. Jen koukám jak dlouho jsem sem nic nenapsal. Když tak o tom přemýšlím důvodů tohohle blogovýho fiaska je asi víc. Za prvé to bude moje osobní vada charakteru, která tví v neodolatelné touze vyhnout se či odložit jakoukoli práci. No a za druhé to bude asi tím, že jsem celkem neschopný vylíčit své zážitky, a to pokud jde o ustní podání(jako mýty a legendy) i písemné podání.

Takže ve zkratce poslední měsíc. Potkal jsem moji štastnou hvězdu, jmenuje se Alžbetka a je úžasná. Nevím jestli to zvládnu říct takhle na plno ale já ji Miluju....no taky jsem dal poslední souborku z 20. století, celkem haluzově za B, což je moje druhá nejlepší známka za 3 roky studia:). Ted se snažím spolu s J. učit (neučit) na páteční přijimačky na Magistra(kdo by si nechtěl prodloužit studijní leta, že). Teda ona se snaží a já jen rezignovaně myslím na vše krom Historie. Takže God Bless you and me a zatím nazdar

A čas letí...

Je to děsný, nejak jsem se né a né dokopat tady něco sesmolit. Na konec až ted, když je trocha toho času:) to možná vyjde.
Co se za posledních pár dní přihodilo?!:) Pokud jde o školu, nic moc zajímavýho těch pár hodin na FSS , práce na bakalářce a hodiny němčiny mi dávaj celkem slušně na frak. Kombinace zahlcenosti prací a mojí vrozené lenivosti vytváří užasnou kombinaci práce na poslední chvíli proloženou odkládáním všeho ad acta. Trochu začínám mít obavy jak tenhle semestr dopadnu.

Po stránce společenské je to trochu světlejší, ale neméně hektické období. Minulý čtvrtek jsem se účastnil bůhví proč letošního plesu FF na Stadionu. Trochu jsem se obával sám sebe v obleku v blízkosti alkoholických nápojů, ale kupodivu jsem to nebyl já kdo měl "rozlévačnou" náladu. Kolem 9 večer jsem už zcela obsadili naše dva stoly a začli se bavit. O několik chvil později jsem si uvědomil, že jsem měl na tanečních dávat víc pozor, protože jsem zjistil jaký jsem taneční dřevo. Vetšinou večera vyhraval nejaký jazzový orchestr přerušovaný občasným libozvukem cimbálky z předsálí (uznávám, že ačkoli nejsem z moravy, ta cimbálka byla fajn). No nakonec všichni zahodili saka a boty na podpadku při Beatles(teda šlo jen o jako Brouky, páč ty originální už spolu nejsou- jsem chytrák co:). I cesta domu byla veselá, když H. byla natolik společensky unavená , že pomalu nemohla chodit a mi ji museli (samozřejmě rádi) vést dom:)

No a druhý den jsem jel k nám domů do Čech. Mamka byla fajn, jen se trochu bojim o její zdraví. Chudák je toho na ní moc. V sobotu jsem se náhodou dostal přes kamarády na závěr festivalu "jeden svět", pouštěli tam kratší filmy a dokumenty z celého světa. Uplně mě dostal dokument o židovskopalestinské smíšené škole v Izraeli, docela síla jak víra a náboženství dokážou ovládat člověka.
No v pondělí jsem brzo ráno jel zpět do Brna. Odseděl si semináře ve škole no a večer jsem se těšil na Luc. Zašli jsme na vínko do celkem fajn podniku kousek o České a pěkně si pokecali. Teda já hlavně poslouchal, ale což mě to nevadí:) Zabalili jsme to celkem dost brzy tak kolem 11,Luc. byla dost unavená, chudinka:) No a cestou jsem potkal pár známejch z práv, co zrovna prováděli nejakou party u nich na privátě a že prej jestli nechcem s nima. No šli jsme, teda Luc. jela radši domu a já koupil vínko a šel s právníkama. Bože, musim uznat, že právníci chlastaj a dost. Podezírám je, že v tomhle jsou horší než archeologové:) Bavil jsem se s nima asi tak do jedné a pak jsem jel konečně domů.
No druhý den, uterý bylo co se týče nočního života opět celkem akční. Odpoledne škola, nic moc zajímavýho, jen jsem se náhodou minul s Le. a co mě zarazilo byl její úsměv, mám za to že se opravdu usmívala a moc pěkné. Jjen tak dál a víc:) No zpátky k večeru, měl jsem v plánu jít na favál protože tam ti mí právníci měl nejaký mecheche, dokonce tam měli vlastní kapelu a v ní pravníka bubeníka(se dejou teda věci), kteří hráli celkem slušně. Takže sem se ani moc nedivil, když jsem si dneska lehal do postele kolem třetí ráno.

No a ted tu sedím a plkám a plkám, takže dost.
PS: http://www.karlosy.ic.cz/ples.html - tady by měli bejt fotky z plesu, to jen tak pro dokreslení:)

Poslední dnové....

Asi stárnu, jinak si nedovedu vysvětlit proč mě čtvrteční hodinka a půl fotbálku totálně zničila. Chvilka běhaní a jindy celkem postačující kapacita plic je v nenávratnu a já pomalu umírám:) Né není to až tak vážně, nejlepší bylo páteční rano, kdy tělu došlo že asi neco den předtím dělalo a snad všechny svaly a kosti v těle se rozhodly, že si vyberou svůj účet a já pocítil co s člověkem dělá kyslíkový dluh:).

Mému pátečnímu stavu asi dobře neprospěla ponarozeninová oslava, kterou pořadala K. Jak vždy se sešlo spousta známých i neznámych a večer příjemně ubýhal k alkoholovému ránu. Musím, říct že jsem se sebou spokojen. Neseděl jsem jako pecka, ale uspěšně se bavil. Nejhorší co mě po tomhle večeru potkalo byla ranní bolest hlavy( kocovina) a zjištění, že se vůbec nic nezměnilo na tom jak debilně se dokážu tvářit na fotkách.

V pátek jsem tedy neměl sílu vubec k ničemu, jen tak tak jsem se došoural na obvyklou 3 hodinovou šichtuk nám na FF a zase zpátky domů. No a dneska, sem po úžasně horké koupely, piju svojí třetí kávu a užírám hořkou čokoládu. Jen doufám, že se z dneška nestane pravidlo, protože to bych mohl taky příště při sportu třeba i leknout:)

Cítíte se v ČR bezpečně?

Tak nejak podobně zněla otázka na jednu esej co jsem měl tento týden vypracovat. Zkusili jste si ji někdy položit. Zkuste to a jen doufám, že nebudu sám komu dojde, že není jednoduché na ni odpovědet. Mě osobně to docelá rozhodilo. Už jen zjištění, že existuje (podle chytrých knížek a neméně chytrých hlav) několik úrovní bezpečnosti. Vnitřní a vnejší. Mezinárodní, národní, individuální a ted k nim dokonce přibila i nejaká ta enviromentální a aby toho nebylo málo, všichni se shodují na tom , že Bezepčnost(bezpečí) je jevem komplexním a tudíž obsahujícím všechno předešlé dohromady.
V tu chvíli přišla spolubydlící a řekla, že se bezpečně necítí. Abych to upřesnil, necítí se bezpečně konkrétně. A to večer na ulici, v tramvaji, v parku a kupodivu ani doma. Občas mám nutkání ji obvinovat z přehánění, že vidí strášáka v každé osobě, na kterou narazí a která si jí trchu delé prohlédne. Ale co já můžu vědet, jsem muž, nevím jaké to je když by mě někdo až neurvale pozoroval, vedl lascivní agresivní řeči nebo si dovolil i něco víc.
Přiznám se, že mě v tu chvíli nějak bezpečnost ČR přestala zajímat...

Nejsem básníkem...

Býti tak básníkem co verše o lásce skládá
Ó já bych psal o rtech, o nežných polibcích,
o vroucích pohledech, o lásce k tobě
Proč jen nejsem tím básníkem...

Býti tak malířem co ženu svou jak bohyni na plátno vkládá
Ó já bych maloval červené líce, ta dmoucí ňadra,
ty oči s jiskrou, tu lásku k tobě
Proč jen nejsem tím malířem...

Býti tak milencem co Láskou svou žije
Ó já bych miloval, pro tebe dýchal
život svůj zahodil pro lásku k tobě
Proč nejsem Tvým.

Moneo na horách...

Tak jsem zpět. Právě jsem se vrátil z Hor,bych byl přesný z Beskyd, z jedné takové melé tečky na mapě známé jako Rožnov. Co jsem tam dělal, vlastně nevím. Nějak sem se náhodou připletl k aktivním kamarádům, a najednou jsem travil 5 dní svého života v malém domečku s partou asi 14 lidí. Řeknu vám, byla to velice povznášející zkušenost, zahrnující vše - alkoholového opojení z litrů vína a ukrajinské vodky(kupodivu jsem vše bezpečně vstřebal bez nehod), ukrutné hřebenové tůry na Radhošt za arktických podmínek(ještě ted mi drkotají zuby a všechny kosti v tělě), ale s nádherným výhledem, výletu přes Solán do velkých Karlovic, kde jsem se ujistil, že stále exitují hospody s čarem doby nedávno minulé a s cenami vskutku lehce porevulčními, návšteva dřevěného městečka či spíše jeho šenku a slivky(pozor tam jsem lehce konsternován zažil vmíchávání takových věcí do slivky jako štávaze zázvoru nebo palivých papriček, což mělo velice zajimavý vliv na lehce uvolněné rozmařilé chování doprovázené zpěvem mých dvou kamarádek J. a H.). No a na konec jsem měl tu možnost poznat, že do auta pro 6 lidí se zaručeně vejde lidí až 8. Zkrátka a dobře velice vydařený čas.

PS:Bohužel jsem nelyžoval. Byla to škoda, proto že podmínky byl vcelku ideální(byl sníh!!!) a podle všech mých lyžujících spolubojovníků to byla prý i zábava:)

Lovu zdar a hezký den vám všem

Čas...

Máte taky někdy pocit že se čas hrozně vleče? Já teda jo. Právě ted se zrovna ubírá šnečím tempem a já při představě, dalších dvou hodin v práci v duchu zoufale mlátím hlavou o stůl:). Tyhle pátky jsou opravdu nudné, nikde nikdo jen já a 2 tucty bzučících počítačů. Připadám si jako v nejaké elektrárně. Je to až trochu děsivý. A smutný. Člověk si tu připadne tak nějak sám.

Těžký život v páru

Trochu se divím, že jsem se rozhodl psát o takové věci jako je "pár". No dneska jsem měl po ránu diskuzy s L. na ICQ. a to mě donutilo se trošičku zamyslet nad životem samotáře.

Šlo asi o tohle, L. je již přes rok se svým přítelem, který je ale dost fixovaný na své kamarády, až tak že mám nutkání jeho stav popsat jako pavlovův reflex, kamoši písknou a milý přítel by se okamžitě rád rozběhl za nimi. Tak jako včera, L. si napalánovala pěkný večer při sledování nejakého filmu se svým drahým. Na valentýna:(. Vše by jistě vyšlo nebýt toho, že kolem 7 zavola milému drahému příteli jeho kamarád, že slaví narozeniny a at nehledí na překážky a okamžitě bez odmluv naklusá slavit. Bum a tady je kámen úrazu. Co udělá náš milý drahý přítel, musim uznat že tuto prekerní situaci vyřešil v ten moment skvěle. Stravil ještě nejaký čas u L., aby se o půlnoci sebral a šel za kamarady.
Samozřejmě tím jaksi nepotěšil ani L., která očekávala celou jeho "společnost", ani svého kamaráda. A dle mého osobního názoru v celé teto kauze hraje navíc i fakt, že daný "nejlepší" kamarád jaksi nemusí L. a ona jeho. Otázka zní co s tím?

Když jsem si přestal prvotní výbuchy zloby L. a měl jí něco poradit napadlo mě jen trochu upravené pořekadlo :"že si bereš nejen přítele(kyni) ale i jeho rodinu(matku, otce, sourozence, psa, kočku, rybičky, atd) a samozřejmě kamarády". Takže ti nakonec zbývá bud to se s daným "bonusem v podobě blízkých" smířit a nebo jít od toho.

Tyhle a jiné, mnohdy horší situace mezi "páry" mě občas vyplaší na tolik, až si říkám jestli má tohle člověk za potřebí. Hmm, asi jo:))

Velentýn, co je to vlastně zač...

Rok se z rokem sešel a pohled na webové i jiné stránky mi oznamuje velkými rudými písmeny, že je dnes ten svátek zamilovaných. Dovolím si dodat 2 krátké připomínky - "už zase" a "co já s tím". Tenhle den mi vůbec nepřipomíná lásku a zamilovanost, spíš ve mě vzbuzuje pocit smutku z toho, že já nejsem zamilován až po uši ( či jiný orgán :) ) a ostatní ano. V techto dnech si říkám, jaké to vlastně je být zamilovaný a cítít, jak ti tvá milovaná vrscí všechnu lásku na oplátku. Ach jo, asi bych se měl jít léčit:)

Brouzdal jsem po netu a našel jsem si historii tohohle "svátku" všech zamilovaných. takže tady je:

Svátek sv. Valentýna je rozšířený po celém světě a v posledních letech se stále více slaví i u nás. A není divu. Vždyť kdo z nás by nechtěl oslavovat jednu z nejkrásnějších věcí v životě - lásku? Ale víte, proč zrovna 14. února? Proč ne třeba v květnu? Máj je lásky čas.

Sv. Valentýn není výmysl dnešní doby, je skutečnou historickou osobností. Kdo sv.Valentýn vlastně byl? Moc o něm nevíme, jen lze z dokumentů vyčíst, že zemřel v roce 269 a byl prohlášen svatým. Vykonával v Římě kněžský úřad v době panování císaře Claudia II. Gothica (268-270) a vypráví se o něm spousta legend.

Začneme legendou ze starého Říma, která vypodobňuje Valentýna jako velmi ctnostného, počestného a moudrého člověka. O jeho moudrosti se doslechl dokonce i císař a povolal si Valentýna k sobě. Nešetřil chválou a neskrýval obdiv k Valentýnovi, posteskl si také nad okolnostmi, proč se Valentýn nemůže stát přítelem císařovým. Protože Valentýn, ač tak moudrý a vzdělaný, věří těm pověrám (měl na mysli křesťanství). Jenže Valentýn namítl, že císař je tím, kdo věří pověrám.
Císař nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na sebevědomého Valentýna dohlížel. A aby byl Valentýn pod důslednou kontrolou, vzal si Astorius Valentýna do domu. Tam se setkal s velmi krásnou, ale nevidomou dcerou prefekta. Astorius požádal Valentýna, aby se modlil za dceřin zrak. Valentýn tak rád učinil, protože v sílu modliteb věřil a dívku si zamiloval.
Zázrak se opravdu stal a dívka opět spatřila světlo světa. O zázračném uzdravení si povídal celý Řím. Pohané odmítli věřit v ten zázrak a vtrhli do domu prefekta, Valentýna odvedli a za městem mu oddělili mečem hlavu od těla. Navzdory trpkému osudu se stal sv.Valentýn patronem věrných a čisté, oddané lásky.

Také křesťané přejali tento starobylý zvyk a spojili jej se svým světcem Valentýnem, mučedníkem za vlády císaře Claudia II. Duševně nemocný císař se prý rozhodl zrušit manželství, neboť ženatí muži podle něj nebyli dobrými válečníky. Kněz Valentýn však přes císařův zákaz tajně dál oddával milence, za což byl uvržen do vězení a popraven. Poslední vzkaz, který Valentýn poslal dceři vězeňského dozorce před svou smrtí zakončil slovy: "Od Tvého Valentýna". A tak od té doby si v den svátku Sv. Valentýna posílají a dávají zamilovaní lidé tyto "Valentýnky" s vyznáním lásky.

www.stripky.cz/svatky/valentyn/historie.html

Dnešek

Dnešek začal vcelku příjemně. Dovolil jsem si ten luxus a spal jsem neuvěřitelných 12 hodin. Musím říct, upřímě, že jsem se cítil opravdu dobře. Dopoledne jsem stravil brouzdáním po netu a lehkou konverzací na ICQ. Trochu obav mi zpusobila spolubydlící M., která zřejmě chytla nejakou dosti nepříjemnou chorobu pokud jsem mohl soudit podle jejího vzhledu, hlasu, který byl o nekolik stupínku níže a do nekonečna se opakujícího pokašlávání. K mému překvapení na moji nabídku jakékoli "lekařské" pomoci zaznělo pokaždé "né, děkuji".
Odpoledne jsem vyrazil do města, do knihovny mojí Alma Mater, získat pár informací k literatuře pro moji "budoucí" bakalářku. Vyšel jsem tedy z domu, v náladě z celkem teplého počasí a příjemného jarního ovzduší. Moje první kroky vedli za kamradkou K., která nedaleko mého bytu pracuje a má se mnou společnou cestu. Dneska se mi povedlo ji přichytit při práci a bylo to velice zajímavé, na to že šlo jen o objednání nejakých lístků přes telefon. hrozně se mi líbil její "profesionální" přístup, když jen co zvedla telefon přepnula do jakesi specifické mluvy všech lidí, kteří něco prodávají. Kdy vše zní mile, sladce a člověk jen tak tak že si neobědnal ještě tu "speciální" nabídku.

Začátek II.

Výborně, opět se mi povedlo prokázat můj talent na cokoli spojeného s PC. Dokonale jsem vymazal mé předešlé příspěvky. Teda né že by šlo o něco světobornýho, to né, ale přece jen to byli moje první myšlenky zde. Takže což....klpka klapla a můžem jet od znova

Toto je muj prví pokus o blog, určitě bude velice úspěšný a podnětný, časem. No prozatím je jaksi ve stavu pokus * omyl. Takže pro zatím strpení....

Uvítání

Zdravím,
sedím tu nad klavesnicí a přemejšlím, proč vlastně sem si vytvořil tenhle blog. nejspíš mě zaujala možnost zde ukázat svoje myšlenky a pocity a nemuset je nechávat uzavřené někde v sobě. Třeba je pravda to co jsem někde slyšel, že pokud člověka něco tíží uleví se mu, když má možnost někomu se svěřit.
Tak trochu sobecky se s někým podělit o svoje vnitřní soužení. A tohle tady, ty různé stranky různých lidí s různými starostmi a radostmi můžou pomoct. Takže proč to nezkusit. jen doufám, že mě má přirozená lenost nechá být a já se tu budu moct vypsat ze všeho co mě bude trapit a zajímat.
No očívidně ted proběhlo plodných pár minut podle toho co jsem ted napsal. Při příštím pokusu si nejdřív asi dám něco lehčího pro povzbuzení nálady.